Děkujeme za návštěvu
V současné době začínám po úraze opět běhat.
Vyhlášení celkového pořadí Horské výzvy 2016
12.11.2016
Na akademické půdě Filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze byli dekorování nejlepší běžci letošního ročníku Rock Point - Horská výzva. Slavnostní vyhlášení celkových vítězů oblíbeného seriálu horských běhů a trekingu proběhlo v rámci cestovatelského festivalu Obzory.
Letos poprvé na běžce čekala pětice zastávek, na kterých mohli sbírat body do celkového hodnocení. Oproti loňsku přibyl víkend na Valašsku. Začalo se v květnu v Krušných horách, pokračovalo se v červnu právě v Beskydech, v červenci v Jeseníkách, v srpnu na Šumavě a celá série skončila v září v Krkonoších. Během jednotlivých závodů mohli jednotlivci nebo dvojice získat nejvýše 500 bodů na každé ze tří vypsaných tras - Long, Half a Short.
Pořadatelé během cestovatelského festivalu Obzory vyhlásili třináct samostatných kategorií na jednotlivých trasách a současně celkové výsledky na každé distanci. "Jsme rádi, že jsme letos podruhé mohli dát dekorování patřičnou vážnost a vyhlašovat v rámci tohoto festivalu, kde mnozí mohou nabrat další inspiraci pro svůj pohyb v přírodě," pochvaloval si vyhlašování na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy ředitel závodu Rock Point - Horská výzva Pavel Zitta.
Zleva : Vlastik Vágner, Já, Jaroslav Maixner.
Náš tým na nejdelší trati dogtrekking long celkově obsadil první místo.
Celkové pořadí dogtrekking long 2016: 1. David Vičar 1925
2. Vlastimil Vágner 1900
3. Jaroslav Maixner 1675
Engik v našich klubových barvách.
Pavel Zitta navíc za pořadatelský tým představil termíny závodů nadcházejícího, 7. ročníku, a současně poodhalil novinky pro běžeckou sérii v roce 2017. Seriál bude opět čítat pětici zastávek. Začne se už v dubnu a skončí na konci září. Jako první na řadu přijde Šumava (14.-15.4.), následovat budou Beskydy (26.-27.5.), Krušné hory (30.6.-1.7.), Jeseníky (11.-12.8.) a na závěr přijdou Krkonoše (22.-23.9.). "Podařilo se kalendář více roztáhnout. Věřím, že to běžci ocení, aby si odpočinuli jak fyzicky tak i psychicky. Výrazně pracujeme i na úpravách jednotlivých tratí, kdy nám s nimi pomáhají zkušení běžci znalí místních poměrů. Tím ubude tvrdých silničních úseků a přibude více trailových, což ocení hlavně nohy a klouby každého účastníka,"
Uvidíme, co nám přinese nový ročník 2017. Budeme se snažit opět bojovat o ty nejvyšší příčky.
Rock Point – Horská výzva 24
29. - 30.10.2016 Kouty nad Desnou
Extrémní závod, ve kterém jde o uběhnutí co možná nejvyššího počtu kol za 24 hodin. Běžel se v Koutech nad Desnou a trasa měřila 8,5km s převýšením 640 metrů.
Start byl naplánován na 12 hodinu. Celkem dorazilo přes 120 týmů. Pomalu se připravujeme. Jsme rozhodnuti dát do závodu vše a zúročit vše, na čem jsme pracovali.
Náš tým.
Po startu se držíme vzadu. Není kam spěchat. Tady jde hlavně o vytrvalost.
V noci vše vypadá úplně jinak. Snažíme se držet na předních pozicích. Na trati nás není tolik. Klimatické podmínky se neustále mění. V údolí prší. Nahoře sněží. Pomalu začíná svítat. Teprve teď, se rozbíhá závod. Přidáváme na tempu. Znovu se nám vlévá síla do žil. Běžíme ve svižném tempu. Pomalu se chýlí závěr závodu.
Poslední jedenácté kolo.
Jdeme do posledního jedenáctého kola. Užíváme si ho. Nahoře nechávám Engika si ve sněhu pohrát. Při seběhu se zastavujeme. Příroda ukazuje svou krásu. Všude sníh. Mraky se rozestupují a vychází slunce. Stál bych tam déle, kdybych mohl. Rozbíháme se. Čeká nás posledních pár kilometrů.
Můj Engik.
Vbíháme na poslední ovál před cílem. Dávám Engikovi „goo“. Běh přechází ve sprint. Cíl. Jedenáct kol je za námi. Časový ukazatel nám říká, že do konce závodu zbývá 45 min. Bohužel málo na to, abychom dokončili dvanácté kolo. Pro nás to znamená jediné. Konec závodu a nádherné první místo v kategorii dogtrekking.
Vyhlášení naší kategorie.
Každý závod ve vás něco nechá .Každý závod je zkušenost. Poznání sebe sama a také celého týmu. Ale jen ty nejtěžší závody, pokud se nevzdáte, ve vás nechají sílu zdolat ty nejtěžší cíle a odhodlání, které jinde nenajdete.
Beer treking - Otevřené mistrovství ČR
8.10.2016 Kouty nad Desnou
Tento závod je příjemná tečka na závěr. Vždy si ho užíváme. Nejen z důvodu, že je za námi celý seriál Horské výzvy, který se tentokrát skládal z pěti závodu. Ale hlavně, jde o zábavu. Potkávání se s přáteli, kamarády, kteří s námi běhají long a ostatními které známe z mushingu či jiných závodů.
Navíc jsme do závodu vstupovali jako vítězové otevřeného mistrovství beertrekingu v kategorii dogtreking z předešlého roku. Sešlo se přes šest závodníků.
Prostě super parta.
Všichni se pomalu rovnáme na start. Tak jako vždy stojíme v první řadě.
Start! Dobíháme k prvnímu pivu mezi prvními. Bohužel vypít první pivo mi dává zabrat. Konečně vybíháme. Po startu se dostáváme na druhé místo. To si držíme až po Červenohorské sedlo, čtvrtou kontrolu. Máme za sebou čtyři piva a panák rumu. Ale i přesto bojujeme.
Při seběhu na pátou kontrolu se dostáváme na třetí místo, které si držíme až do cíle.
Vyhlášení.
Tentokrát nám to dalo opravdu zabrat. Piva mi moc nesedlo a opravdu jsem se musel hodně přemlouvat. Bojovali jsme a třetí místo je opravdu zasloužené. O to radostnější bylo vyhlašování.
Reportáž závodu Beer treking 2016.
4. závod Horské výzvy
19. - 20. 8. 2016 - Šumava ( Železná Ruda )
Předposlední zastávka letošního 6. ročníku horských běhů nás zavedla na Šumavu, do Železné Rudy. A jak jinak než na královskou trať longu, která měřila 75 km. Na její zdolání se za pět minut půlnoc s námi vydalo dalších sto dvacet bežců.
Start.
Počasí nám tentokráte docela přálo. Byla teplá noc, která Engikovi příliš nevyhovuje. Po startu vybíháme na čele startovního pole, tak jako pokaždé. Vybíháme první kopce. Při každé příležitosti ho nechávám napít a osvěžit. Následuje první bloudění. Strhané značení nám přidalo pár vrásek a pár minut zpoždění. Na první kontrolu přibíháme na pátém místě. Tady doplňujeme pití a občerstvujeme se.
Engik.
Před poslední kontrolou.
Běžíme pravidelným tempem. Setkáváme se s týmem YoungBoys se kterým běžíme až za čtvrtou kontrolu. Ještě jednou bloudíme díky strhanému značení trati. Postupně předbíháme další dogtrekaře, až se dostáváme na druhé místo v naší kategorii. Po poslední kontrole a výstupu sjezdovkou kluky opouštím a vydávám se na posledních deset kilometrů. Kilometry pomalu ubíhají. Výstup na Pancíř a už jen seběh do cíle.
Ohlížím se. Za námi nikdo. Cíl. Nádherný pocit. Druhé místo v kategorii doktrekking long a celkové jedenácté místo je nádherný výkon.
Stupně vítězů kategorie dogtrekking long.
Reportáž ze závodu na ČT 5. ( až 1.9.2016 )
3. závod Horské výzvy
15. - 16. 7. 2016 - Jeseníky
Třetí zastávku seriálu Rock Point – Horská výzva nás zavedla do Jeseníků. Čekala na nás nejprestižnější třiašedesátikilometrová trasa Longu. Počasí nám tentokráte nepřálo. Startovali jsme za studeného deště do husté mlhy. Jeseníky jsou známé svým převýšením.
Už se nemůže dočkat.
Na první kontrole na nejvyšší hoře Pradědu klesala teplota k pěti stupňům. Díky ní se krásně běželo. Drželi jsme se na druhém místě v naší kategorii. Následovala druhá kontrola v Koutech.
Nádherné letní počasí.
Bohužel jsme naše pořadí neudrželi a na třetí kontrolu dorazily na čtvrtém místě. I přes vysoké nasazení jsme do cíle dorazily na tomto místě. V celkovém pořadí na 19 místě .
Cíl.
Jeseníky byli nádherný závod. Mrzí nás náš výsledek. Hlavně proto, že tady známe každý kámen. Ale i tak můžeme být na sebe hrdí.
2. závod Horské výzvy
10. - 11. 6. 2016 - Beskydy ( Trojanovice )
Opět jsme se dočkali a je tu další závod horské výzvy. Tentokrát nás po několika letech zavedl do Rožnova pod Radhoštěm. Tato část pohoří je známa prudkými stoupáními a klesáními. Tedy ideální trať pro běžce.
Připravovali jsme se opravdu svědomitě. Trápí mě jen naražené žebra, ale běh je v kondici a v hlavě. Plni očekávání, co pro nás pořadatelé připravili, jdeme na start. Jak jinak než do první řady. Engik na startovní čáře poprvé nekecá a neštěká. Je připravený jako já dát ze sebe všechno.
Náš tým na startu.
Poslední odpočítávání. Poslední chvíle odpočinku. Start. Vybíháme a dlouhou dobu se držíme ve vedoucích pozicích. První kopce s přehledem vybíháme. Jen v sebězích ztrácíme. Nemůžu Engika pustit bežet z kopce naostro. Neubrzdil bych ho.
Po první kontrole na Dolní Bečvě jsme stále na prvním místě v naší kategorii. Dobíháme na druhou kontrolu na pustevnách. Ohlížím se, za námi nikdo neběží. Vypínáme čelovky a míjíme odbočku doprava. Vybíháme nad Pustevny a zjišťujeme, že běžíme špatně. Rychlé rozhodnutí. Běžíme dál a snad se cesty spojí. Bohužel nespojily. Jsme nuceni seběhnout s této cesty a běžet po vrstevnici a najít místo, kudy seběhnout. Les byl tak hustý, že nebylo kudy seběhnout.
Stouá
Bežíme stále výš a výš. Už není cesty zpět. Pomalu se vzdalujeme od plánované trasy. Nakonec nacházíme průsek lesem. Prudký seběh, ve kterém jsem se dvakrát vyválel, nás zavedl na původní trasu. Zjišťuju, že jsem na druhém místě.
Probíháme předposlední kontrolou na Horní Bečvě a opět stoupáme na poslední kontrolu opět na Pustevnách. Bojujeme sami se sebou a časem. Po této kontrole přebíháme prvního dogtrekaře. Před cílem ještě trochu bloudíme. Ale i přesto dobíháme na prvním místě v kategorii dogtreking na trase Long.
Naše první vítězství na Horské výzvě. Nádherný pocit. Tomu se nic nevyrovná.
1. závod Horské výzvy
20. - 21. 5. 2016 - Krušné hory
První závod tohoto ročníku nás zavedl do podhůří Krušných hor, do malebného horského městečka Božího Daru.
Naše ubytování na chatě Chevak , bylo příjemné a večery u krbu dodali příjemnou atmosféru. Večerní procházky jí ještě více umocňovali. Jenom že, jak tomu bývá, start se kvapem blížil. Bylo na čase se trochu prospat a odpočinou. Před takovým závodem je to nutnost. Bohužel mě stále trápil natržený sval a nešlo to jinak, než běžet s ortézou. Na startu jsme nešli do první řady jako vždy, ale zařadili jsme se doprostřed startovního pole. Věděl jsem, že tentokrát to bude boj se sebou samým a bolestí.
Poslední odpočítávání, start. Dlouhé startovní pole se pomalu dává do pohybu. Engik jako vždy se dere kupředu. Má v povaze závodit. Být první.
Náš tým před startem.
Na první kontrolu v Abertamech dobíháme se ztrátou 20 minut. Dávám si první paralen. Noha pobolívá, ale zatím v ortéze drží. Lidé se mě ptají, co na běhání miluji. Pocit naprosté svobody, vyčištění hlavy od věcí, které nejsou důležité. Je to zvláštní. Mnohdy se rozběhnu po krajině a opravdu si jí užívám. Nehledě na to jestli běžím 2, 3 nebo víc hodin. Možná je to do jisté míry závislost. To musí posoudit jiní.
Dobíhám na druhou kontrolu v Jáchymově. Krátké občerstvení a honem dál. Noha bolí čím dál víc. Nakonec jsem bolestí zastavil a snížil tempo na 42 km. Říkal jsem si, někdy prostě musíš. Střídal jsem běh s chůzí.
Do cíle jsme s Engikem a také jeho zásluhou dorazili v čase 10:28:11. Závod splnil mé očekávání. Bylo to o bolesti, ale noha nápor vydržela. Jsem spokojený. Noha se pomalu uzdravuje. Nejlepší je léčba šokem.
V příštím závodě už budu fit.
Závody KSP psů v tahu břemene
2. 4. 2016
V sobotu 2. dubna jsme se zúčastnili prvního ročníku závodů ve Weightpullingu pořádaný Klubem severských psů.
Sešlo se 37 psů, kteří závodili v 6 kategoriích. Náš Engik soutěži v kategorii B psi od 29 do 40kg.
Na desátou hodinu byla naplánovaná veterinární přejímka psů a začátek závodu o hodinu později.
Začali jsme pokusy na váze 908 kg, kterou utáhl za 37 sekund.
Druhý a třetí pokus na váze 1240 kg nestihl v časovém limitu, chybělo mu 10 cm.
Jsme na něho hrdí. Engik je všestranný závodní pes. Nakonec jsme se umístily na 2. Místě v naší kategorii.
Nádherný výsledek.
24. hodinový extrémmí závod
Jeseníky - Kouty nad Desnou
31.10 - 1.11.2015
Nejtěžší česká běžecká čtyřiadvacetihodinovka odstartovala v Koutech nad Desnou. Dobrodruzi v rámci závodu Rock Point – Horská výzva 24 hodin detailně poznali Jeseníky. Čekalo nás krásné podzimní počasí a díky tomu i nádherné scenérie Jeseníků.
Závod se konal na patnácti a půlkilometrovém okruhu se startem a cílem v Koutech nad Desnou s převýšením osm set padesát metrů. Museli jsme vystoupat k horní nádrži Dlouhé stráně, oběhnout její polovinu a následně seběhnout zpět.
Start byl naplánován na čtrnáctou hodinu. Výstřel z pistole a had závodníků se pomalu rozbíhá. Není kam spěchat. Čeká nás dlouhý závod.
Na začátku nás čekal nejtěžší úsek tohoto závodu. Stoupání bike parkem a následně černou sjezdovkou k horní části lanovky. Tady jsme nechávali spoustu sil. Druhá nejtěžší část nás čekala na vrchní nádrži. Opravdu silný vítr, obrovské vlny a v nočních hodinách mlha, která by se dala krájet.
Náš B.G. Team v akci.
Po 12 hodinách boje s tratí a bolestí kolene, které jsem si při seběhu pod lanovkou namohl, jsem rozhodnul o pauze. Zatejpování bolestivého místa a odpočinek s trochou spánku. Ještě za tmy jsme se opět vrátily na trať. Bohužel bolest kolene se zhoršovala nejen do kopce, ale i z kopce. Noc pomalu přešla v den. Romantické svítání na horní nádrži a krásný výhled na Jeseníky. To vše k tomuto závodu patří. O půl desáté náš tým odstoupil kvůli bolesti mého kolene.
Stupně vítězů kategorie dogtrekking.
Tento rok byl pro nás smolný. Spousta zranění. Nechtěl jsem zajít tak daleko jako při závodě Horské výzvy v Krušných horách. Po kterém jsem nesměl běhat celý měsíc a půl a trávil odpoledne na rehabilitaci.
Odstoupili jsme v čas. Nevím, jak by to dopadlo, kdybychom šli do dalšího kola. Nakonec z toho bylo 3. místo v tomto extremním závodě.
Tato horská výzva je výjimečná. Nádherná prostředím, ve kterém se běží. Náročná a těžká zároveň. Taková byla. Je na čase vše uzavřít. Zhodnotit získané zkušenosti a použít je nejen v tréninku, ale i v budoucích závodech.
Horská výzva Šumava
9.-10.10.2015
Závody na Šumavě uzavřely letošní ročník Rock Point - Horské výzvy. Veřejností oblíbený seriál horských běhů a trekingu dvojic vyvrcholil v Železné Rudě.
Čekání na start
Na naší nejdelší 75 km a současně nejsledovanější distanci se mezi sebou rvalo na sto dvoučlenných týmů. Čekal na nás noční běh šumavskými horami.
Start ve 23:55 byl volný. Byli jsme s Engikem hodně motivovaní. Ale uvědomoval jsem si, že to nemůžu kvůli zranění šlachy nohy z předchozího závodu moc přehánět. Navíc měsíc a půl zákazu běhání se určitě podepsal na kondici.
Pár minut před startem. To jsou chvíle, kdy už není nic. Jen já a Engik.
Start.
Poslední odpočítávání a start. Vybíháme. Po chvíli si uvědomuju, že běžíme na čele sami. Postupně se přidávají další závodníci. Přílišná motivace a pohoda nás stála přední příčky. Při nabíhání na značení jsme špatně odbočily a vydali se na špatnou stranu. Dlouhé seběhnutí z kopce, kontrola mapy kudy se vrátit na trať. Následné vystoupání zpět po trase našeho zabloudění nás stálo drahocenné desítky minut.
Náš tým vlevo. Vlastík Vágner v pravo. Na závodech vznikají opravdová přátelství.
Při doběhnutí na první kontrolu jsem zjistil, že ztráta je veliká. Navíc na začátku závodu. Začala náš stíhací závod. Z devátého místa v naší kategorii, jsme se posunovali a dobíhali další dogtrekaře a závodníky.
Pár metrů před cílem.
Stálo nás to hodně úsilí a námahy. Nakonec jsme proběhli cílem v čase 10:50:47 a obsadily v naší kategorii 5. místo. Měl jsem radost. Noha vydržela. Engik byl skvělý. Uběhli jsme 80 km s naším blouděním. Což je na tuto vzdálenost dobrý čas. Příště si sebou vezmu navigaci.
Cílová fotografie.
Seriál Rock Point-Horská výzva tak na Šumavě letos dopsal svoji pátou kapitolu. Už se těšíme na novou. Snad se obejde bez dalšího zranění. Tak příští rok naviděnou.
Otevřené mistrovství České republiky v pivní trekingu
Beer treking 2015.
V sobotu, 3.10.2015 se za krásného počasí babího léta v Jesenickém areálu Kouty sešlo na téměř 570 nadšenců pivního trekingu z celé ČR, aby se utkali v rámci otevřeného Mistrovství České republiky o titul nejrychlejšího běžce/pijana v tomto jedinečném závodě!
Čekala nás trasa cca 13,5km vedoucí z areálu Kouty směr chata Pelikán, Petrovka, Výrovka, Červenohorské sedlo a zpět do Kout. Celkem šest zastávek s pivy, rumem a občerstvením v podobě chlebů se škvarkovou pomazánkou a gulášovou polévkou.
Jenda cílová. Engik neodpočívá, chce si hrát.
Start byl hromadný v 13:30 a opět stylem Le mans. Startovní pole závodníků se začalo dělit ihned po startu a začalo být již po startovním výstřelu evidentní, kdo bere závod prestižně a chce dosáhnout na co nejlepší cílový čas, či výsledek jako náš tým. A kdo pojal akci jako ryze výletnickou a nastavil si tak pohodové tempo jak postupu trasou závodu.
Kompletní stupně vítězů.
Ve velké euforii jak samotných závodníků, tak přihlížejících diváků následně dobíhali závodníci mužské kategorie, tak také ženy a dogtrekkaři, jejichž výkony nebyly o nic méně obdivuhodné a zasloužily si uznání a kroucení hlavou nad dosahovanými časy ne jednoho přihlížejícího!
Náš B.G.Team, protlul cílovou pásku v čase 1:22:42 a obsadil 1. místo v kategorii dogtrekking.
Děkujeme pořadatelům Beer trekingu 2015 a závodníkům za super atmosféru a v příštím roce naviděnou.
Mistrovství České republiky v pullingu.
19. 9. 2015.
Tyto závody byli jako vždy pořádané Ostrožským pullingovým klubem. Tento rok se zde sešlo třicet čtyři psů, kteří závodily v šesti kategoriích. Náš Engik bojoval v kategorii B – Psi od 29 do 40 kg.
Start závodu byl naplánován na devátou hodinu. Před ním proběhlo vážení psů. Z této váhy se vypočítává násobek hmotnosti, kterou jednotlivý pes utáhl.
Engik obhajuje vítězství ve své kategorii.
Engik v akci.
Naše pokusy:
Začali jsme prvním pokusem na váze 493 kg. Tu utáhl za 12 sekund.
Druhý pokus na váze 742 kg, utáhl za 14 sekund.
Třetí pokus na váze 825 kg, utáhl za 14 sekund.
Čtvrtý pokus na váze 908 kg, utáhl ta 14 sekund.
Pátý pokus na váze 991 kg, utáhl za 20 sekund.
Šestý pokus na váze 1157 kg, utáhl za 42 sekund.
Sedmý pokus na váze 1240 kg, utáhl za 41 sekund.
A posledním pokusem skončil na váze 1489 kg, kterou utáhl za 51 sekund.
Moje zlato.
Bohužel jsem udělal chybu, kterou už nikdy neudělám. Příště budeme šetřit pokusy a snad zjistíme na jaké váze se Engik zastaví.
Nakonec díky mé chybě jsme obsadily v naší kategorii 3. místo. Dělal ohromnou radost, jak se na každý pokus těšil. Má prostě závodění v krvi.
Kompletní stupně vítězů.
Engik v barvách našeho klubu.
Chci poděkovat pořadatelům za nádherné závody a skvělou atmosféru, která k těmto závodům neodmyslitelně patří.
Tým super pořadatelů.
Příští rok na viděnou.
Reportáž ze závodu z regionální televize TV5.
Horská výzva Krušné hory
14. - 15. 8. 2015
Další závod Rock Point Horské výzvy je opět za námi. Dovolte mi krátké ohlédnutí za tímto jedinečným závodem.
Start i cíl byl na Božím Daru. Nádherném horském městečku. Kde v jeho středu na náměstí u radnice vyrostlo stanové městečko se zónou pro závodníky.
Přivítalo nás nádherné, teplé počasí. Rychle se ubytovat. Tedy postavit stan a hurá na procházku. Barunka jako vždy pracovala v týmu pořadatelů na prezentaci závodních týmů nejen v pátek, ale i v sobotu a posléze i na posledním kontrolním bodu na Klínovci.
Engik pár hodin před startem.
Začíná se pomalu stmívat. Jdu s Engikem odpočívat. Vidím na něm, že něco tuší, ale po chvíli oba klidně usínáme. Dáváme si pár hodin spánku. Vstáváme okolo 22 hod. Venku už je tma. Kontroluju výstroj a pomalu se chystáme na start.
Poslední proběhnutí. Zahřátí svalů. Oba víme, že těchto 63 km na trase longu bude v rychlém tempu. Poslední odpočítávání. Start. Rychlý výběh. Po pár stovkách metrů se čelo závodu trhá a nechává za sebou zbytek startovního pole. Náš tým se drží v první skupině.
Při výběhu nad Abertamy začíná pravá letní bouřka. Neustává ani na první kontrole. Čipujeme. Tady máme na kontrole kamarády. Tak si Engik dává salámek. Doplňuju vodu a běžíme dál. Směr Jáchymov. Stále prší a oblohou sem tam protne nějaký ten blesk.
Náš tým.
Pod plešivcem při seběhu jsem špatně našlápnul. Sjela mi noha a vytočil kontík. Pauza. Oddech. Znovu se snažím rozběhnout, ale nejde to. Naštěstí můžu jít docela rychle. Snažím si udržet dobrou pozici. Do Jáchymova dorážím oproti plánu později. Dokulhávám k druhé kontrole. Čipuji. Jdu k občerstvení. Tady potkávám Kamilu. Předsedkyni našeho klubu. Čeká na nás. Povzbuzuje nás. Můj kamarád z našeho klubu TJ SOKOL MAXIČKY běží skvěle a bojuje o 1. Místo. Super zpráva. Zvedá mi náladu. Ale není moc času si povídat. Uvědomuji si, že ztráta, kterou ještě nabereme bude větší. Jdeme dál. Zkouším nějak nohu podložit. Vycpat čímkoliv. Nic nepomáhá a já si sedím na konci Jáchymova na zemi v půl třetí ráno. Kdyby mě tak někdo viděl. Asi by nechápal.
Abertamy. První konrola.
Začíná padat mlha. Díky které, jsme jednou zabloudily. Skoro celý úsek od druhé, ke třetí kontrole jdeme sami. Jdeme i přes obtíže velmi rychle. Engik mi pomáhá, jak jen to jde. Táhne opravdu celou dobu, jako by to tušil, že už toho mám plné zuby. Šlacha dlouhého natahovače palce nohy pálí a na každé nerovnosti mi dává zabrat krutá bolest. Konečně je před námi třetí kontrola.
Pauza. Doplňuji vodu. Musíme dál. Stoupáme okolo Nebes a Pekelné skály. Do kopce, to ještě docela jde. Pomáhám si běžeckými holemi a jsem opravdu rád, že je tady mám. Vycházíme na asfaltové cestě. Po ní jdeme 8 km. Bolest je čím dál tím intenzivnější. Snažím se udržet tempo jak jen to jde. Sedám si. Krátká pauza. Mám toho plné zuby, ale body do celkového pořadí potřebuji. Vstávám. Nikomu to nepřeju. Předbíhají nás další běžci. Běžel bych, ale bohužel.
Jáchymov. Druhá kontrola.
Dokulhávám na Klínovec. Poslední kontrola. Žádné zdržování. Čipujeme. Čeká nás posledních pár kilometrů z kopce. Ty jsou pro mě nejhorší. Odlehčuju nohu holemi, jak jen to jde. Pod sebou už vidím Boží Dar. Pomalu se blíží. Konečně cíl. Jsem vyřízený. Unavený. Ale šťastný, že jsme to dokázali. Engik mě táhnul poctivě skoro40 km. To je výkon. Nechávám ho v cíli jíst granule do pořadatelů. Zasloužil si je. Jdeme se fotit. Klekám si. Moc to nejde. Dávám si na čas. Pokládám hole. Engik si sedá. Několik cílových fotografií. Vstávám. Konečně si jdu sednout a dáváme si zasloužený odpočinek.
Cílová fotografie.
Nakonec jsme udrželi páté místo v kategorii dogtrekking mužů. Měl jsem jiné plány. Ale takový je život. Plány se mění.
Mohu jen říci. Krušné hory byly, ať už dopadli pro nás jak, dopadli krásné. Vždy se na ně budu těšit a bude se tady rád vracet. Děkuji pořadatelům za nádherný závod. Závodníkům za skvělou atmosféru. A hlavně přátelům, kteří na mě čekali a povzbuzovali. To jsou okamžiky na které se nezapomíná.
STOPOU STREJDY ŠERÁKA
Lipová-lázně 18.6.2015
Opět je další letní závod za námi. Kvůli horku, které vládlo, byl start posunut na šestou hodinu ranní. Po příjezdu na chatu Miroslav se pomalu chystáme na start. Venčení, poslední proběhnutí a protažení. Kontrola povinné výbavy a přesně v 6:00 start.
Nemusím Engika nijak pobízet. Vybíháme. Pomalu cítím, že se začíná oteplovat. V první část závodu musíme překonat převýšení 690 metrů, ke kontrole K1 na chatě Šeráku. Startovní pole se trhá. Běžíme na třetím místě. Bohužel musíme kvůli teplu zpomalit.
Náš tým.
Následuje dlouhé klesání. Nám dobře známé z Jesenické horské výzvy na Čerňavu. Odtud dál až ke kontrole K2 u Ostružné – Nad Spavem. Máme za sebou 11,5 km. Probíháme Ostružnou , která je v nadmořské výšce 707 metrů. Pomalu začínáme stoupat. Následuje kontrola K3 u Císařské lovecké boudy a K4 na Smrku v nadmořské výšce 1125 m.
Trochu odpočíváme při seběhu k hornímu lesnímu baru. Protahuji se. Začíná být nesnesitelné teplo. Ochlazujeme se ve vodním pramenu. Na Engikovi je vidět, že se cítí líp. Krátkým ostrým klesáním běžíme ke spodnímu lesnímu baru, kde je další kontrola a občerstvení. Kratičká pauza a stejnou cestou se vydáváme zpátky.
Za Lučním vrchem si dáváme pauzu. Odpočíváme. Teplo je extrémní. Ležíme spolu ve stínu, který si užíváme. Pomalu ve volném tempu běžíme dál. Následuje Oblý vrch a po několika kilometrech Chata Smrčník, která je kousek od jeskyní Na Pomezí. Tady jsem trochu zakufroval. Ale nestálo nás to moc sil. Nakonec jsem kleště našel u druhého rozcestníku.
Zasloužené třetí místo.
Trasa závodu se pomalu blíží k cíli. Probíháme Lipovou-lázně a do závěrečného stoupání k chatě Miroslav. Zazvonění na zvon a cíl. Máme za sebou 43 km. Máme toho opravdu dost. Teplo bylo úporné.
Udrželi jsme si třetí místo. Jsem opravdu spokojený a hrdý na to že Engik i v takovém teple dokázal, že je krví závodní tažný pes.
Horská výzva Krkonoše
12.-13.6.2015
Každá zastávka v seriálu horských běhů je jedinečná. Liší se jen podmínkami, ve kterých se běží. Krkonoše patří, co se týče náročností a převýšením mezi nejtěžší. Navíc tentokrát nezvykle teplé počasí po celou dobu závodu, z něj udělalo jeden z nejtěžších závodů, které jsme běželi.
Start i cíl byl jako minulý rok v Peci pod Sněžkou. Horském středisku plném atrakcí a aktivit pro volný čas. Naše cesta po příjezdu vedla na start, kde Barunka poprvé pomáhala po domluvě jako pořadatel. My se šli ubytovat do Hostelu Klondike. Jednoduché ubytování. Sprcha a trocha spánku před závodem. Co víc si může člověk přát.
Barunka na prezentaci závodní týmů v roli pořadatele.
Prezentace našeho týmu proběhla rychle. Mapa, čip, reklamní materiály a tričko. Barunka mi podává tašku a je na ní vidět, že jí to jako pořadatelku baví. Minulý rok tady běžela short. Teď si to vyzkouší z druhé strany.
Jdu si lehnout. Engik mě následuje. Venku se pomalu stmívá. Večeře, sprcha. Poslední odpočinek. Pomalu se chystám na start kategorie Long, která měří 69 km. Venku je tma, která vše umocňuje. Přemýšlím o závodě, který nás čeká. Trénovali jsme poctivě a jsme připraveni dát ze sebe maximum.
Poslední chvíle na startovní čáře. Člověk už nic neřeší. Start. Pomalu se dáváme do klusu. Engik jako vždy vyráží vpřed jako tažný pes v plné síle a já mám co dělat ho brzdit. Závod je dlouhý a teprve jsme na začátku. Oba dva musíme šetřit své síly.
Výběh našeho týmu přes Slatinnou stráň.
Probíháme Pecí pod Sněžkou. Startovní pole se pomalu natahuje. První kopce. Vybíháme na Liščí Horu a čeká nás dlouhé seběhnutí úbočím stohu do Špindlerova Mlýna. Naše první kontrola.
Moc se nezdržujeme. Běžíme ve skupině čtyř týmů. Míjíme Horní Mísečky. Držíme stálé tempo. Ostatní jsou za námi. Občas zahlédneme v dálce světla čelovek. Naše skupina se pomalu trhá. Běžíme už jen s extreme fetrock týmem. Závod dál vede přes Dvořačky, Pod Kotlem až k Labské Boudě.
Další kontrolní bod. Čipnutí. Doplňuji vodu. Engik mezi tím jí a pije. Vybíháme směrem k bývalé Petrově Boudě. Tady předbíháme dalšího závodníka kategorie dogtrekking. Cesta je náročná, kamenitá a musíme dát velký pozor, kam došlapujeme. Před sebou vidím mého kamaráda ze zimní horské výzvy Jaroslava Maixnera se svým psem. Pomalu se k němu přibližuji. Nakonec se zastavujeme u studánky, kde se každý aspoň na chvilku osvěží. Nechávám ho za sebou.
Běžíme kolem Josefovy boudy. Dobíhám dalšího dogtrekaře Jakuba Martince. Pomalu ho předbíhám. Cesta se opět mění a my běžíme z kopce k Boudě u Bílého Labe. V tuto chvíli již na druhém místě.
Stoupáme k Luční boudě. Stoupání je dlouhé. Síly pomalu dochází. Musím se posilnit. Zastavujeme a já doplňuji kalorie. Mezitím se propadáme na čtvrté místo. Konečně se dostáváme na Luční boudu.
Výstup k Luční boudě.
Tady je další kontrola. Čipuji. Doplňuji pití. Pomalu se rozbíháme. Pociťuji únavu a vyčerpání. Uvědomuji si, že budu muset změnit rozvržení tréninků a trénovat více.
Zbíháme Velkým Dolem, Růžovým Dolem do Pece pod Sněžkou. Tady je předposlední občerstvovací stanice. Dávám si Redbull. Čeká nás poslední velký kopec s výstupem na Růžohorky. Stoupání je náročné s přibývajícími kilometry. Konečně se dostáváme nahoru. Slunce začíná hřát. Následuje dlouhé klesání přes Janovy Boudy a k soutoku Up. Tady je poslední kontrolní bod. Čipujeme. Poslední část závodu vede po silnici přes Velkou Úpu zpět do Pece pod Sněžkou. Chladím Engika jak jen to jde. Konečně cíl. Poslední čipnutí. Cílová fotografie.
Cílová fotografie.
Výsledný čas 10:00:53, znamená 4.místo v kategorii dogtrekking a 18. místo v celkovém pořadí. Jsem s výsledkem naprosto spokojen. Dáváme si zasloužený odpočinek.
Slezský půlmaraton 3. sopky
17.5. 2015
První ročník půlmaratonu po našich sopkách. Start na návsi v Roudně byl dosti chaotický. Něž jsme se stačili srovnat, bylo odstartováno. První výběh na sopku Velký Roudný zamíchal s pořadím. Seběh dolů byl hodně rychlý a náročný. Následoval běh po hlavní silnici. Pro mě nezáživná část tohoto závodu. Trať dále vedla přes Volárnu, kde se odbočovalo na polní cestu, která vedla okolo přehrady Harta až do Nové Pláně. Pár kilometrů za ní byla občerstvovací stanice.
Krátká pauza. Doplit kalorie a rychle dál. Bohužel značení trasy bylo dosti slabé, někde nebylo vůbec a tak spousta závodníků bloudila. Opravdu by stačilo nasprejovat šipky, kudy běžet dál a kde odbočit. Nakonec po všech peripetiích jsem doběhl na další kontrolu na Venušině sopce. Honem dolů z kopce a opět asfalt. Ten já opravdu nemusím. Následoval přeběh přes hlavní silnici .Tady opět pořadatelé neudělali co měli a tak závodníci frekventovanou silnici přebíhali za plného provozu. Naštěstí se nikomu nic nestalo.
Výškový profil trati.
Poslední výběh na Uhlířský vrch a hurá z kopce do cíle. Můj čas byl 2:13:17 a v celkovém pořadí jsem obsadil 49. místo ze 165. startujících. Je jen škoda, že bylo opravdu velké teplo, protože Engik musel zůstat doma. Snad to příště vyjde a poběžíme tento závod spolu.
Horská výzva Jeseník
10. - 11. 4. 2015
Letošní první závod seriálu horských výzev 2015, se konal v lyžařském areálu v Koutech nad Desnou. Sněhová nadílka, která napadla pár dní před závodem, nám dala všem pořádně zabrat.
Start jako vždy, pro kategorii long byl odstartován ve 23:55. Běželo se nám dobře a dostali jsme se mezi nejrychlejší závodníky naší kategorie. Bohužel smůla, která se s námi vleče již od zimní horské výzvy s námi zůstala i v tomto závodě.
První kontrola a občerstvení na Ramzové.
Při stoupání na Šerák, jsem začal mít žaludeční potíže. Několikrát jsem si musel odskočit a jen se díval, jak nás předbíhají další závodníci. Teplé párky na červenohorském sedle mi trochu pomohli. Ale trable neskončily. Bolesti břicha mi stěžovali běh. Nakonec mě polévka na Ovčárně postavila na nohy a my se vrátili do závodu. Sice trochu pozdě, ale přece. Běháme hlavně pro radost.
Ovčárna. Poslední kontrolní bod před cílem.
Máme stejné grimasy.
Nakonec jsme doběhli v naší kategorii na 7. místě. Celkově jsme obsadili 76. místo z 206 týmů, které dorazily do cíle. Přes všechny potíže, které nás na tomto závodě potkali, jsem spokojený s tímto výsledkem.
Doufám jen, že smůlu pro tento rok jsme si už vybrali.
Zimní horská výzva 2015
Šumperk – Pavlínův dvůr.
Nejtěžší závod tohoto roku byl odstartován 18.2 ve 20:00 hod. Běží se volným terénem bez zajištění. Každý závodník musí projít kontrolními body a zaznamenávat je do GPS. Trasa vedla ze Šumperka přes Praděd, Kladské sedlo, Suchý vrch a zpět do místa startu Pavlínova dvora v Šumperku. Délka závodu 230 až 250 km.
Příprava našeho B.G.Teamu byla náročná. Pravidelně jsem s Engikem ( Angell La Fox B.G´s Phantasia ) jezdili na Praděd a trénovali nejen v běžkařských stopách, ale i v náročném volném terénu. Navíc sněhu pomalu přibývalo a mnohdy jsme se museli brodit hlubokými závějemi. Byli jsme připraveni a já si byl jistý, že tento závod dokončíme.
V den startu jsme přijeli do Šumperka v 17 hodin. Všude vládla příjemná atmosféra. Následovala přejímka a kontrola vybavení. Každý se závodníků trávil čas posledním plánováním trasy a odpočinkem.
Předstartovní odpočinek.
Jak se pomalu blížil start, bylo všude cítit napětí a adrenalin. O půl osmé jsme udělali pár rozhovorů a pomalu se chystali na start. V 19:50 následoval ohňostroj. Pomalu se řadíme na startu. Engik opět dělá závod závodem, jak ho znám. Na startovní čáře povídá, štěká, brblá jako by říkal: Tak jdeme, proč tu ještě stojíme.
„ Start“. Pomalu vybíháme. Postupně s přibývajícími kilometry se mění nejen terén, ale i sněhová pokrývka. Běží se nám dobře. Nejhorší úsek ze Zadního hutiska na Jelení studánku nám dal hodně zabrat. To jsem ještě netušil, co nás ještě čeká.
Engik po 14 hodinách, kdy šel přede mnou a opravdu poctivě táhnul, začal polehávat. Navíc začal pokulhávat. Pomalu zdoláváme Velký máj. Naše tempo je už pomalé. Hluboký sníh mu dává zabrat. Nakonec pod Temnou zalehnul a já už věděl, že tento závod pro nás pomalu končí.
Dáváme si pauzu. Engik odpočívá. Dostává svou dávku jídla. Sundávám botičky a kontroluju, jak je na tom. Hodinová pauza, kterou bychom byli schopni dohnat, nic nezměnila. Pomalu scházíme do Karlova a Malé Morávky. Závod pro nás končí.
Je to bezmoc. Nejhorší je, že tady znám každý kámen. Vynechali jsme spoustu závodů, kvůli tréninkům na tuto výzvu. Ale přednější je jeho zdraví. Nikomu to nepřeji, není to opravdu nic příjemného.
Kontrola u veterináře nic neodhalila. Asi špatné našlápnutí. Dnes už je na tom Engik dobře. Je to extrémní závod, hlavně letos. S touto variantou že to vzdáme tak brzo jsem vůbec nepočítal.
Chci poděkovat pořadatelům a celému jejich týmu za skvěle připravený závod a závodníkům, kteří dělají závod závodem. Za rok, zase tady, ve stejném složení a snad to dopadne lépe, než tuto pro nás smolnou Zimní horskou výzvu 2015.
Více z naší hostorie zde.
